Judas Priest je anglická heavy-metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickém Birminghamu. Jejími zakládajícími členy byli kytarista K.K. Downing a baskytarista Ian Hill. V kapele se pak vystřídalo poměrně velké množství hudebníků, v současné době v ní působí ještě Glenn Tipton, Rob Halford a Scott Travis. První album Judas Priest s názvem „Rocka Rolla“ vyšlo v roce 1974 a od té doby se stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako „British Steel“, „Screaming for Vengeance“ či „Turbo“. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech.
Roku 1969 zakládají v britském Birminghamu kytarista K.K. Downing a basista Ian Hill rockovou skupinu. Na post zpěváka je angažován Alan Atkins a za bicí usedá John Ellis. Skupina si dává jméno Judas Priest (Jidášský kněz - název pochází z Dylanovy skladby The Ballad of Frankie Lee and Judas Priest), vydává demo a začíná koncertovat v místních klubech. Hrají rock ovlivněný temnou hudbou Black Sabbath.
Roku 1973 střídá na postu zpěváka Atkinse do té doby osvětlovač Rob Halford (bratr manželky Iana Hilla). Následujícího roku Judas Priest získává posilu v podobě Glenna Tiptona, který přijal nabídku od svého přítele Downinga. Skupina následně se dvěma kytaristy vydává u společnosti Gull Records svou první dlouhohrající desku „Rocka Rolla“ s materiálem který převážně vznikl ještě za dob Atkinse. Album již naznačuje směr kterým se bude ubírat další vývoj skupiny a obsahuje již náznaky geniálních sól obou kytaristů.
Druhé album „Sad Wings of Destiny“ vychází roku 1976 opět u Gull Records a katapultuje skupinu mezi špičku tehdejší tvrdé hudební scény. Album se může chlubit klenoty jako Victim Of Changes, The Ripper, které Judas Priest hrají dodnes. Na desce se plně projevuje duo Tipton / Downing a také nenapodobitelný hlasový rejstřík Roba Halforda. Tato deska dává „tvrdé hudbě“ zcela nový rozměr (škatulka hard rock přestává být vystihující) a startuje tak cosi, co dnes nazýváme NWOBHM (Nová vlna britského heavy metalu).
Roku 1977 nahrávají své třetí řadové album „Sin After Sin“. Jeho producentem se stává Roger Glover (Deep Purple) a za bicí sestavu usedá Simon Phillips. Vede si dobře jak v britských, tak v amerických žebříčcích. Proto skupina vyráží na první turné po USA kde vystupuje s Led Zeppelin v Okland Coliseum. Fanoušky je skupina vřele přijata a proto se do USA pravidelně vrací dodnes.
Železo se má kout dokud je žhavé, a proto Judas Priest vydávají hned následující rok (1978) další úspěšné album „Stained Class“. Nahrál jej bubeník Les Binks a Judas Priest se stávají skutečně „Světovou“ skupinou, protože se jim otevřel poslední významný trh - Japonsko. Na turné po USA a následně i v Japonsku Rob Halford naplno prezentuje svou Leather Image (kůže + kov) čímže dokresluje svou výjimečnost hlasovou. Ještě téhož roku vychází album Killing Machine, (v USA jako Hell Bent For Leather).
Někdy se sejde mnoho příznivých podmínek, skvělé publikum, precizní výkon kapely, výborný zvuk a v pár případech je koncert dokonce zaznamenáván. To potom zapříčiní vznik nezapomenutelného a naprosto zásadního Live Alba. Některým skupinám se tyto podmínky nepodaří splnit nikdy. Judas Priest se podařilo, co jiným kapelám za svou existenci nikdy, a to sjednocení řady příznivých podmínek jako skvělé publikum, precizní výkon kapely, výborný zvuk a záznam koncertu, to vše na ‚živáku‘ „Unleashed in the East“ - záznamu pěti dnů z japonského turné roku 1979. „Unleashed in the East“ se tak řadí mezi nejzásadnější živá alba Hard & Heavy vůbec. Ve stejném roce na turné po USA Halford již jen dopiluje svou show k naprosté dokonalosti, když se na pódium, při skladbě Hell Bent for Leather, vřítí s Harley-Davidsonem … dnes již nezbytnou součástí vystoupení Judas Priest.
Roku 1980 se na postu bubeníka objevuje Dave Holland, se kterým skupina nahrává výbornou desku „British Steel“, geniální kus, který je absolutním vrcholem NWOBHM. V době kdy Judas Priest vydávají toto zásadní (šesté) album a jsou již ostřílenými metalovými harcovníky, vydávají Iron Maiden teprve své první album, které jako jediné může pomýšlet na měření se s vyzrálým a po všech směrech bravurním British Steel, které skutečně určuje směr vývoje heavy metalu. Na desce se nachází skladba Breaking The Law, která je pro Judas tím, čím je pro Led Zeppelin Whole Lotta Love, nebo pro Deep Purple Smoke on the Water.
Sedmou „fošnou“ Priest je „Point of Entry“, které v celkovém kontextu je spíše průměrné, ale nikoli propadák. Judas Priest nedávají fanouškům vydechnout a drtí jejich sluchové aparáty dalším albem – „Screaming for Vengeance“, které začíná intrem The Hellion a pokračuje nářezem Electric Eye. Tato dvojskladba se stává kultem a dodnes jím začínají koncerty. Judas Priest získávají tak zásadní pozici na Metalové scéně, že se podle jejich songů začínají pojmenovávat další skupiny, jako příklad poslouží již výše zmíněný song The Hellion, který dává jméno nově vzniknuvší stejnojmenné americké skupině. Album je opět podporováno dlouhým turné během kterého se Judas představují i ve slavné newyorské Madison Square Garden. Metal Gods si na něm získávají pověst jedné z nejlepších živých kapel na světě a na konci turné je„Screaming for Vengeance“ oceněno zlatou a později i platinovou deskou.
Pozici leadrů Heavy Metalu obhajuje Judas Priest roku 1984 deskou „Defenders of the Faith“. Album opět sklízí obrovský úspěch jak v USA tak na starém kontinentu. Judas Priest vskutku nemají konkurenci a potvrzují to i na dalším turné. Systém album - turné však vyčerpává a tak si členové skupiny nutně potřebují odpočinout. Po zhruba ročním oddechu však začínají Judas Priest aktivně pracovat a natáčejí dost inovativní desku „Turbo“ (1986), fanoušky zpočátku odsuzovanou. S odstupem mnoha let se ale ukazuje jeho síla a nadčasovost.
Z turné na podporu nového alba vydávají Judas roku 1987 další živou desku – „Priest ... Live!, která nedosahuje kvalit Unleashed … ale i přesto je pro pravého fanouška Judas Priest nepostradatelnou. V roce 1988 vrhá banda kolem Halforda na trh album „Ram it Down“, které je jakýmsi kompromisem mezi klasickými deskami JP a nepřijatým Turbo.
Roku 1989 nahrazuje na postu bubeníka Dave Hollanda mladý a energický Američan Scott Travis. Období kolem roku 1990 je spíš ve znamení grunge a klasický metal zaznamenává úpadek. Do těchto podmínek Metaloví Bohové vrhají nekompromisní, moderní a brutální album „Painkiller“. Světe div se, album si vede skvěle. „Painkiller“ se stává vůbec nejzásadnějším metalovým albem. Svou energií a důrazem jako by křičelo do světa „Metal Forever“ a dodnes inspiruje mnoho kapel na poli Metalu. Ne nadarmo je označováno jako „Metalový Nový zákon“, jeho význam pro tuto hudbu je nevyčíslitelný. Judas Priest se díky němu dají nazývat nejen zakladateli ale i zachránci heavy metalu. Na obalu se po obloze prohání kovový anděl na Harleji, jakési převtělení anděla z první skutečně heavy desky „Sad Wings of Destiny“.
Roku 1992, po roce a půl dlouhém vyčerpávajícím světovém turné, oznamuje Rob Halford světu, že opouští skupinu a vydává se na sólovou dráhu. V srdcích mnoha fanoušků zavládl smutek a beznaděj. Skupina hledá náhradu. Uvažuje se o angažmá Ralfa Scheperse (Primal Fear,ex-Gamma Ray), který má hlasově blízko k Halfordovi, ten však nakonec odmítá a skupina tápe a hledá dál. Roku 1995 Judas Priest představují svého nového frontmana, Američana Tima Owense z americké revivalové skupiny hrající Judas Priest. Skupina dostane nabídku na zfilmování Timova příběhu, po přečtení scénáře ale Priest odmítají. Film je přesto natočen, nemá ale velký úspěch. Krátce po získání nového zpěváka se rozjíždějí práce na novém albu. Tim Owens dostává přezdívku „Ripper“, mezitím Glenn Tipton vydává sólovou desku Baptizm Of Fire. „Jugulator“ (1997) vychází u CMC Records a je důkazem, že to půjde i bez Halforda, i když těžko. Jugulator fanoušci moc nadšeně nepřijali, skladby jsou brutální a dost odlišné od klasických Judas Priest. Světlou výjimkou na albu je Burn In Hell. Kapela se vydává na dlouhé turné, během kterého spatří v roce 1998 světlo světa „Live Meltdown“.
Během roku 1999 se začíná připravovat nové album a v roce 2000 podepisují smlouvu s SPV / Atlantic Records / JVC a pouštějí se do práce na novém albu. Tou dobou, po neúspěších se skupinami Fight a Two, Halford zakládá skupinu nesoucí jeho jméno. Vydává album Ressurection na kterém je i duet s Brucem Dickinsonem z Iron maiden a je návratem Roba Halforda k metalu. To již dává tušit, že ačkoli to obě strany vylučují, není do budoucna vyloučen velký reunion. Samotní Judas Priest vydávají konečně roku 2001 album „Demolition“, které kapelu vrací zpět na její místo…tedy na vrchol heavy-metalového žánru. Deska má moderní zvuk, energii i nápad. Ripper ukazuje že je skutečně výborný zpěvák, i když trošku jinak než Halford. Téhož roku nahrává Halford desku Crucible.
V první polovině 2003 si skupina dává oddechovou pauzu, která je takzvaným klidem před bouří. V létě je totiž oznámen návrat Roba Halforda na post zpěváka, což je nesporně pozitivně přijato fanoušky. Tim „Ripper“ Owens, výborný zpěvák, odchází do americké powermetalové kapely Iced Earth, kam se jeho hlas přece jen hodí o něco více. U Judas Priest zatím začínají přípravy na Reunion Tour a také na novou desku v klasické sestavě. Na jaře vychází napjatě očekávané album „Angel of Retribution“ které je logickým pokračováním „Painkiller“. Album uzavírá andělskou trilogii započatou „Sad Wings of Destiny“ - na obalu opět anděl.
Nové album („Nostradamus“)se zabývá životem Nostradama, francouzského věštce. Je to první koncepční album Judas Priest, obsahuje 23 songů, z toho 9 jsou intra a mezitracky. Vyšlo na 2CD v červnu 2008.
Světové turné na podporu alba Nostradamus pod názvem "Priest Feast" startovalo počátkem roku 2008. Koncem června 2009 kapela začíná další unikátní turné, tentokrát na něm bude oslavovat již téměř 30 let od vydání legendárního alba British steel.
|
|
|
|
|
ČLENOVÉ:
|
|
Rob Halford
|
-
|
zpěv
|
|
Richie Faulkner
|
-
|
kytara
|
|
Glenn Tipton
|
-
|
kytara
|
|
Ian Hill
|
-
|
baskytara
|
|
Scott Travis
|
-
|
bicí
|
|
|
|
|
|
BÝVALÍ ČLENOVÉ:
|
|
Alan Atkins
|
-
|
zpěv
|
|
Tim 'Ripper' Owen
|
-
|
zpěv
|
|
Keneth "K.K." Downing, Jr.
|
-
|
kytara |
|
John Ellis
|
-
|
bicí
|
|
Alan Moore
|
-
|
bicí
|
|
Chris Campbell
|
-
|
bicí
|
|
John Hinch
|
-
|
bicí
|
|
Simon Phillips
|
-
|
bicí
|
|
Les Binks
|
-
|
bicí
|
|
Dave Holland
|
-
|
bicí
|
|
|
|
|
|
STUDIOVÁ ALBA:
|
|
Rocka Rolla (1974)
|
|
Sad Wings of Destiny (1976)
|
|
Sin After Sin (1977)
|
|
Stained Class (1978)
|
|
Killing Machine (1978, v USA jako Hell Bent for Leather)
|
|
Unleashed in the East (1979)
|
|
British Steel (1980)
|
|
Point of Entry (1981)
|
|
Screaming for Vengeance (1982)
|
|
Defenders of the Faith (1984)
|
|
Turbo (1986)
|
|
Priest ... Live! (1987, live)
|
|
Ram it Down (1988)
|
|
Painkiller (1990)
|
|
Metal Works 73'-93' (1993, Best Of)
|
|
Jugulator (1997)
|
|
Live Metdown (1998, live)
|
|
Demolition (2001)
|
|
Live in Lndon (2003, live)
|
|
Angel of Retribution (2005)
|
|
Nostradamus (2008)
|
